Život s bulíkem – bojové plemeno na veterině

Většina lidí si představuje tzv. bojová plemena jako neohrožené zabijáky. Realita je těmto představám na hony vzdálená a v rámci našeho malého seriálu se pokusíme některé zažité představy poněkud upravit:)

Pipi je skutečná drama queen – a nejvíc to vynikne při návštěvě veteriny. Bohužel jsme tam poslední rok poměrně pravidelnými hosty a pro všechny zúčastněné je to opravdu silný a vyčerpávající zážitek. Paní doktorka po každé naší návštěvě vypadá, že bude potřebovat tak týden dovolené, sestřičky začaly pravidelně posilovat a Pipi s námi minimálně půl dne nemluví.

Všechno začalo v listopadu 2025 náhodným nálezem boule na bříšku. Do té doby jsme nepozorovali žádné změny v chování. Bulíci si na bolest téměř nikdy nestěžují a jen tak něco je nezastaví. Následovalo rychlé objednání na naši veterinární kliniku Duchek, sono a diagnóza, po které se nám zatmělo před očima – masivní novotvar na slezině. Hned druhý den jsme šli "pod kudlu" a slezina i s nádorem musela ven.

Následovaly dva týdny nervozity a strachu při čekání na výsledky histologie a obrovská úleva, když přišla zpráva, že útvar je "s největší pravděpodobností" nezhoubný. Přesto nás ještě čekalo kolečko rentgenu, CT, krevních nátěrů… a hlavně pravidelná vyšetření v měsíčních intervalech.

Scéna pro drama queen připravena.

Dějství první – příjezd na veterinu

Bulíci rozhodně nejsou žádné trubky a velmi dobře vycítí, že se něco děje. Trasu do Stodůlek, kde sídlí naše klinika, má Pipi docela slušně nacvičenou, takže už zhruba od půlky cesty tuší, kolik uhodilo, a snaží se být vzadu v autě neviditelná.

Po příchodu do čekárny se její nejčernější obavy potvrdí a začíná herecká etuda na téma: 

Chtějí mě tu mučit, pitvat zaživa, uříznout mi packy a kdo ví co ještě.

Pipi začne funět jako kardiak při výstupu na Sněžku, klepe se jako drahý pes v karanténě a v pravidelných intervalech se snaží vyrazit ke dveřím. Ostatní, do té doby klidně ležící psi ji nejdřív trochu nevěřícně pozorují, aby se vzápětí přidali, a do pěti minut hyperventiluje celá čekárna.

Dějství druhé – vyšetření

Dotáhneme vzpírající se bojové plemeno do ordinace, kde už čeká kat se svými pohůnky (nesmírně laskavá a trpělivá paní doktorka a skvělé sestřičky).

Víte, kolik lidí je potřeba na vyšetření jednoho bulíka?

Minimálně čtyři.

Jednou jsme to zvládli i ve třech, ale byl to boj na život a na smrt.

Zlý, zlý páníček ji vysadí na stůl a drží, panička chlácholí, paní doktorka vyšetřuje a sestřička střídavě asistuje a střídavě drží vzpínajícího se bulíka.

Nejhorší je vyšetření uší. Opravdový Mordor.

Hodně si užijeme také na rentgenu. Položit Pipi na stůl pod rentgen a udržet ji ve správné poloze je opravdu nadlidský úkol. Nota bene když na sobě máte olověnou zástěru. Na klinice mají několik opravdu zdařilých rentgenů mojí ruky, které nebyly tak úplně v plánu. Naštěstí už máme po několika návštěvách nacvičené chvaty, za které by se nemusela stydět ani zásahová jednotka při pacifikaci nebezpečného zločince.

Při odběrech krve se pak sázíme, čí krev poteče jako první. Ne že by Pipi chtěla kousat, ale trefit jehlou zmítajícího se bulíka a neodebrat přitom krev spíš páníčkovi, který se snaží Pipi držet, je skutečně artistický výkon.

Dějství třetí – usmiřování

Celou cestu z veteriny s námi Pipi nemluví. Po příchodu domů si zaleze do kouta a přemítá, co kdy komu udělala, že musí takhle trpět.

Stojí nás to zpravidla několik balení jejích oblíbených rybích filetů, případně pořádnou porci šunky, než nás opět vezme na milost.

Když vyfasuje bolestné, zabere půlku postele a chrápe spánkem spravedlivého bulíka.

Logicky. Má za sebou opravdu náročný výkon. A to dá jednomu bulíkovi zabrat. 😊

A až příště někde uslyšíte, že bullteriéři jsou nebojácní bojovníci, vzpomeňte si na naši Pipi. Na psa, kterého musí na preventivní prohlídku doprovázet čtyři lidé a který se po návratu domů nechá usmiřovat šunkou.