Život s bulíkem

Tak jo, k jedné věci se přiznáme hned na začátku. Milujeme bulíky. Milujeme jejich bláznivou klaunskou povahu, ten podivný tvar hlavy někde napůl cesty mezi ovcí a koněm, jejich odvahu, vytrvalost a nekonečnou oddanost. Takže ano, můžete říct, že jsme trochu zaujatí. 😊 Ale právě díky tomu všemu bulíky prostě nelze nemilovat.

Pipi už s námi procestovala kus Evropy. Jenže než jsme začali psát o společném cestování, uvědomili jsme si, že by byla škoda nepředstavit vám hlavní hvězdu Psího kompasu trochu blíž. Takže seznamte se – tohle je život s bulíkem.

Nápad pořídit si bulíka se zrodil někdy v době, kdy jsme měli amerického stafforda Rimseyho. Říkali jsme si, že by bylo prima pořídit mu bláznivého parťáka. Navíc byl Rimsey skvělý vychovatel, takže perfektní socializace byla zaručena. Jenže osud tomu chtěl jinak a Rimseyho nám na začátku roku 2020 vzala rakovina. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a bolí to pořád. Pejskaři vědí, o čem mluvíme.

Nápad pořídit si bulíka se zrodil někdy v době, kdy jsme měli amerického stafforda Rimseyho. Říkali jsme si, že by bylo prima pořídit mu bláznivého parťáka. Navíc byl Rimsey skvělý vychovatel, takže perfektní socializace byla zaručena.

Naštěstí máme kolem sebe dobré přátele a naše kamarádka Lucka Šafránková (kterou tímto zdravíme) nás doporučila k adopci psí slečny, či spíše už dámy – pětileté minibullteriérky, která se ocitla zpátky ve své chovné stanici. Její původní rodina se o ni už nemohla dál starat. Proběhl první kontakt na dálku, fotky, videa... a za nás nebylo co řešit. Okamžitě nám padla do oka. Slovo dalo slovo a my se bez váhání vydali pro našeho prvního bulíka.

Bílý kavalír

Těžko říct, co se matce přírodě honilo hlavou, když "plánovala" tohle plemeno. Možná to bylo po nějakém opravdu vydařeném mejdanu. 😊

Duchovním otcem plemene anglický bullteriér je každopádně anglický chovatel James Hinks. Ten chtěl v druhé polovině 19. století vytvořit ideálního společníka pro anglického gentlemana – odvážného, silného, hbitého a dobře ovladatelného. Odvahu a sílu dodal staroanglický buldok, energii a hbitost bílý anglický teriér. Nakonec přidal ještě kapku dalmatina pro vytrvalost a ten správný mix byl na světě.

Duchovním otcem plemene anglický bullteriér je každopádně anglický chovatel James Hinks. Ten chtěl v druhé polovině 19. století vytvořit ideálního společníka pro anglického gentlemana – odvážného, silného, hbitého a dobře ovladatelného.

Nové plemeno si velmi rychle získalo oblibu a bullteriérům se začalo přezdívat Bílý kavalír. A ano, bohužel byli díky své kombinaci síly, houževnatosti a hbitosti využíváni i při tehdy populárních "sportech", jako bylo štvaní býků (bull-baiting) či psí zápasy. Nikdy ale nebyli za tímto účelem šlechtěni a cílem Jamese Hinkse rozhodně nebylo stvořit bojové plemeno, jak bulíky s oblibou škatulkují média a lidé, kteří je neznají.

Bojové plemeno? Spíše vemeno 😊

Věděli jsme, že adopce pětileté feny nebude od začátku procházkou růžovým sadem. Pipi nebyla socializovaná, neznala hračky a byl to uzlíček fóbií, které se nám postupem času díky lásce a trpělivosti povedlo překonat a odbourat.

První noc strávila ve vaně, protože byla zvyklá na čtyři stěny svého venkovního kotce. Na hračky koukala jako zjara, bála se lidí o holi, bála se zpocených chlapů a k mužům obecně cítila nedůvěru. Ostatní psy víceméně ignorovala. Pokud se jí ovšem nesnažili nadřadit, to byl pak oheň na střeše. Většinou to řešila tak, že je kousla do zadku. 😊

Věděli jsme, že adopce pětileté feny nebude od začátku procházkou růžovým sadem. Pipi nebyla socializovaná, neznala hračky a byl to uzlíček fóbií, které se nám postupem času díky lásce a trpělivosti povedlo překonat a odbourat.

Naštěstí žijeme v lokalitě, kde je spousta psů a hlavně spousta skvělých sousedů. Její takřka princeznovský vzhled a roztomilost pomohly překonat první ostych a Pipi zjistila, že lidi jsou vlastně super. Svoji nezastupitelnou úlohu v tom sehrála i místní pobočka Lokálu, kde je dnes jako doma a má kolem packy omotaný úplně celý personál. Nejvíc ji baví lidi v kraťasech – umýváním kolen by se dokázala zabavit celé hodiny.

A psí socializace? Svoje příbuzné většinou ignoruje. Pipi má slabost pro smetáky a vořechy. Tancuje a skáče kolem nich jako střelená a hrozně si s nimi chce hrát. Čím ošklivější, tím lepší. Být to naše dcera, nejspíš by nám domů přivedla nějakého bezdomovce. Na velké kluky moc není. Když si ji přijde očichat nějaký halama, běží se schovat za páníčka s paničkou.

Bulík je vytrvalý společník

Slovo vytrvalý má v tomto směru dva významy.

Předně – bulík chce být s vámi. Vždy a všude. V posteli, na gauči, na záchodě, v koupelně. A samozřejmě v kuchyni, když vaříte.

Předně – bulík chce být s vámi. Vždy a všude. V posteli, na gauči, na záchodě, v koupelně. A samozřejmě v kuchyni, když vaříte.

Pipi mi také ráda asistuje při pracovních online hovorech. Z nějakého důvodu to vždy vyhodnotí jako ten správný okamžik ke hraní a přichrastí se svou oblíbenou hračkou. Ignorovat ji nelze, dokáže velmi vytrvale připomínat svou přítomnost, takže zpravidla partnery upozorním, že kdybych dělal zvláštní trhavé pohyby, není to důsledek nějakého postižení, ale bulíka pod pracovním stolem.

Bulík je navíc plemeno velmi kontaktní. Nejlepší polštář je zkrátka páníček nebo panička, podle toho, kdo je zrovna po ruce. Samozřejmě přitom neřeší, že má bezmála dvacet kilo a zrovna vám stojí na krku nebo leží na prsou.

Vytrvalost se ale projevuje i při společných aktivitách. Bulíka zkrátka jen tak neunavíte a nikdy se nevzdá. Hodinová přetahovaná a uzlík? Žádný problém. Dvacetikilometrový výlet? Co tam máte dál?

Naše Pipi zvládá podobné vycházky i teď, ve svých bezmála dvanácti letech. Přitom doma je problém přemluvit ji k procházce byť jen k nejbližšímu rohu. Nasadí výraz "Fakt musím?" a začne důkladně očichávat vše v okruhu dvou metrů, jen aby nemusela moc daleko. Je to s ní hra nervů. 😊

Je to klaun!

Bulíci jsou klauni. Míra klaunství se samozřejmě liší podle osobnosti toho kterého psa, ale v obecné rovině lze říct, že jsou to kašpaři, kteří vás vždy spolehlivě rozesmějí.

Doslova legendární jsou tzv. "zoomies", kdy se začnou točit a skákat kolem své vlastní osy a dávají tak najevo radost. Dokážou spát v neuvěřitelných polohách, ze kterých vás bolí záda už jen při pohledu na ně. Nasadí si na hlavu krabici a budou s ní běhat po bytě či domě. Milují závěsy, nízké větve stromů a keřů nebo třeba prádlo na sušáku. Vlezou pod něj tak, aby je šimralo na hřbetě, a dokážou při tom vydržet celé minuty. Vypadají přitom jako ve zpomaleném filmu. Pelíšek si dokážou vymyslet na těch nejbláznivějších místech, vaši pračku nevyjímaje.

Doslova legendární jsou tzv. "zoomies", kdy se začnou točit a skákat kolem své vlastní osy a dávají tak najevo radost.

Někdy je to těžké. Zrovna chcete být přísní a důslední, ale musíte se otočit zády, protože vám tečou slzy od smíchu. A pozor – polštáře a pelíšky mohou mít v přítomnosti bulíka tendenci samovolně vybuchovat... samozřejmě tehdy, když u toho zrovna nejste.

Bulíci a výchova

Řekněme si to otevřeně – žádní raketoví inženýři to nejsou. Bulík má zkrátka svoji hlavu a osobnost, takže jestli hledáte psa, který bude vaše okolí ohromovat perfektním provedením vašich povelů a bezchybnou poslušností, tohle plemeno není pro vás.

Agility raději nezkoušejte, pokud tedy nechcete pobavit porotu osobitým přístupem vašeho psího parťáka.

Základem výchovy bulíka je láska a důslednost. Lásku dáváme záměrně na první místo. Pokud budete svého bulíka milovat, bude on milovat vás a udělá pro vás cokoli, včetně nasazení vlastního života při vaší ochraně. Musí vás ovšem vnímat také jako autoritu a mít pevně nastavené hranice. To platí zejména pro psy. Váš bulík musí chápat, že vy jste bůh, šéf a chlebodárce. Přes to vlak nejede.

Základem výchovy bulíka je láska a důslednost. Lásku dáváme záměrně na první místo. Pokud budete svého bulíka milovat, bude on milovat vás a udělá pro vás cokoli, včetně nasazení vlastního života při vaší ochraně.

Bulíci a děti

Bulíci bývají skvělé chůvy. Správně vychovaný a socializovaný bullteriér své malé členy smečky zpravidla chrání do roztrhání těla. Zároveň dokáže být neuvěřitelně trpělivý a laskavý. Spousta z nich si nechá po sobě malovat, nechá děti, aby se po nich válely nebo je objímaly. Stejně jako u každého jiného plemene ale platí, že pes a malé dítě by nikdy neměli zůstávat bez dozoru dospělého.

Naše Pipi děti miluje a spousta maminek měla možnost díky ní změnit svůj názor na bullteriéry. Pipi se ráda přetahuje. Za míčkem se vám honit nebude, ale jak dojde na puller, je k neutahání.

Je fascinující pozorovat, jak silný dvacetikilový pes, který do přetahování s páníčkem dává úplně všechno, změní svůj přístup, pokud jde o malé dítě. Klidně se mohla přetahovat se čtyřletou holčičkou a dávala do toho přesně tolik síly a něhy, aby si obě hru užily.

Je fascinující pozorovat, jak silný dvacetikilový pes, který do přetahování s páníčkem dává úplně všechno, změní svůj přístup, pokud jde o malé dítě.

To samé platilo při krmení z ruky. Když jí dáváme dobrotu my, je to jako krmit piraňu. Od malých dětí si ale bere pamlsky s precizností a opatrností neurochirurga.

Jo, a proč ten divný tvar hlavy?

Bulíci jsou tzv. klabonosí. Dlouho jsme si lámali hlavu, k čemu je to asi dobré. Po vyčerpávajícím empirickém výzkumu jsme na to přišli.

Usnadňuje to prohlídku tašek a kabelek, jestli tam pro ně není nějaká dobrota nebo hračka.

Naše Pipi je toho klasickým případem. Když přijdeme domů s taškami a položíme je na zem, Pipi nejprve "zanoří klabák" a zkontroluje obsah. Až pak se s námi náležitě přivítá. 😊

Závěrem

Není pro každého. A právě proto je výjimečný.

Bullteriér potřebuje čas.

Potřebuje zaměstnat hlavu.

Potřebuje pohyb.

Potřebuje důslednost.

A hlavně potřebuje člověka, který chápe, že tvrdohlavost často není vzdor, ale vlastní způsob přemýšlení.

Pokud mu to všechno nabídnete, odmění se vám bezmeznou oddaností, obrovskou dávkou humoru a přátelstvím, které se jen těžko popisuje.

Možná proto většina lidí, kteří jednou propadnou bullteriérům, už u tohoto plemene zůstane.

A my to naprosto chápeme. Protože i když nás Pipi občas přivádí k šílenství, neumíme si představit, že bychom po jejím boku měli jakéhokoliv jiného psa.