Itálie - psí ráj v srdci středomoří II.
Ubytování se psem? Senza problema, é facile :)
Po několika cestách napříč Itálií můžeme s klidným svědomím říct, že najít ubytování se psem je tady překvapivě jednoduché. Při plánování dovolené používáme skoro vždy Booking. Stačí zaškrtnout filtr "Domácí mazlíčci povoleni" a najednou zjistíte, že možností je pořád víc než dost. Osobně dáváme přednost apartmánům nebo penzionům, případně malému hotelu. Zpravidla tak máme možnost lépe nasát místní atmosféru než ve sterilním prostředí velkých hotelů. Já navíc rád vařím a moje žena ráda jí, takže oceníme i malou kuchyňku:)
Při výběru ale nekoukáme jen na hezké fotky. Mnohem víc nás zajímá, co je kolem. Je někde poblíž park? Kousek trávy na ranní venčení? Dá se zaparkovat přímo u ubytování? Právě parkování bývá v historických centrech italských měst někdy větší oříšek než najít samotné ubytování.
Za ty roky jsme se naučili ještě jednu věc – někdy stojí za to prostě napsat majiteli.
Občas narazíme na ubytování, kde je uvedeno, že domácí mazlíčci nejsou povoleni. Pokud se nám místo opravdu líbí, stejně zkusíme poslat krátkou zprávu. Napíšeme, že cestujeme s vychovanou bullteriérkou, která nic neničí, neštěká a rozhodně ji nenecháváme samotnou zavřenou na pokoji.
A světe div se, několikrát to vyšlo.
Vybavujeme si zážitek z Amalfského pobřeží. Zamluvili jsme pokoj v s výhledem na moře v malém penzionu a na poslední chvíli jsme zjistili, že psi tam oficiálně nesmějí. Krve by se v nás nedořezal a už jsme se viděli, jak narychlo sháníme nové ubytování. Naštěstí stačilo napsat majitelům, bez větších problémů nám vyšli vstříc a ubytovali nás i s Pipi. Během pobytu bylo vidět, že si ji oblíbili stejně jako většina Italů, které jsme na cestách potkali.
Zamluvili jsme pokoj v s výhledem na moře v malém penzionu a na poslední chvíli jsme zjistili, že psi tam oficiálně nesmějí. Krve by se v nás nedořezal a už jsme se viděli, jak narychlo sháníme nové ubytování. Naštěstí stačilo napsat majitelům, bez větších problémů nám vyšli vstříc a ubytovali nás i s Pipi. Během pobytu bylo vidět, že si ji oblíbili stejně jako většina Italů, které jsme na cestách potkali.
Nechceme tím říct, že to tak bude vždycky. Rozhodnutí je samozřejmě na každém ubytovateli. Naše zkušenost je ale taková, že slušná komunikace často dokáže víc než strohé pravidlo v rezervačním systému.
A ještě jedna rada na závěr. Pokud cestujete s větším psem, napište to majiteli rovnou při rezervaci. My vždycky přiznáme, že přijedeme s bullteriérkou Pipi. Přijde nám fér, aby hostitel věděl, kdo se k němu chystá, a zatím se nám otevřenost vždycky vyplatila.
Pes ve městě? V Itálii naprostá pohoda
S Pipi jsme navštívili opravdu bezpočet italských měst a městeček. Od velkých metropolí až po zapadlé vesničky. A upřímně? Nikdy jsme neměli pocit, že bychom tam se psem byli na obtíž.
V Itálii může pes prakticky všude. Do restaurací, kaváren, malých obchůdků i většiny nákupních center. Cedulka se zákazem vstupu je spíš výjimkou než pravidlem. A když si přece jen nejsme jistí, jednoduše se zeptáme. Odpovědí bývá téměř vždy široký úsměv a věta: "Sì, senza problema."
V restauracích nebo kavárnách nám často ještě dřív, než si vůbec objednáme, přinesou misku s vodou pro Pipi. Je to drobnost, ale přesně takové maličkosti člověku ukážou, jak přirozeně Italové psy berou.
V restauracích nebo kavárnách nám často ještě dřív, než si vůbec objednáme, přinesou misku s vodou pro Pipi. Je to drobnost, ale přesně takové maličkosti člověku ukážou, jak přirozeně Italové psy berou.
A pak jsou tu místní řezníci a lahůdkáři. Ti si naši Pipi snad zamilovali úplně nejvíc. Tu dostala plátek šunky, jindy zase kousek špeku nebo jinou dobrotu, kterou zrovna měli po ruce. Asi nemusím dodávat, že jako správný bullteriér měla z těchto zastávek pokaždé obrovskou radost. Když jsme ji vzali do jedné prosciutterie v Parmě, byla doslova v psím nebi. Myslím, že kdyby mohla, nejraději by tam zůstala až do zavíračky.
Velkou výhodou italských měst jsou úzké historické uličky. I během slunečných dnů v nich najdete spoustu stínu, takže procházky jsou mnohem příjemnější než na širokých rozpálených bulvárech. Pokud cestujete stejně jako my na přelomu září a října, bývá už navíc dlažba i asfalt výrazně chladnější než uprostřed léta.
Na druhou stranu počítejte s tím, že hlavně v historických centrech nebývá mnoho zelených ploch. Vyplatí se proto předem zjistit, kde je nejbližší park nebo místo vhodné na venčení. A samozřejmostí by měly být pytlíky na exkrementy. My u sebe vozíme i malou láhev s vodou, kterou v případě potřeby použijeme na opláchnutí místa po venčení. Je to maličkost, ale právě takové drobnosti pomáhají vytvářet dobrý obrázek o všech pejskařích.
A ještě jedna věc, která nás zpočátku trochu překvapila. Zejména v menších městech a na jihu Itálie potkáte opravdu hodně koček. Většina si vás ani nevšimne, ale občas narazíte na opravdového kočičího tvrďáka, který se rozhodne bránit své teritorium. V úzkých uličkách pak může dojít k nečekanému setkání tváří v tvář. Pokud váš pes není na kočky zvyklý, vyplatí se mít ho v takových místech raději o něco blíž u sebe.
Hromadná doprava? Se psem úplně bez problémů
Ačkoliv jsme duší i tělem autíčkáři, veřejnou dopravu máme rádi a při cestování po Itálii ji využíváme opravdu často. Vyzkoušeli jsme snad všechno – autobusy, vlaky, metro, lodě... a Pipi byla všude vítaným spolucestujícím.
Veřejnou dopravu můžeme v Itálii s klidným svědomím doporučit. Funguje dobře, jezdí poměrně načas (tedy pokud zrovna neprobíhá některá z tradičních italských stávek) a příjemně nás překvapila i čistota. V některých oblastech, například v Cinque Terre, je vlak dokonce tou nejrozumnější možností dopravy, protože tam opravdu není kde zaparkovat.
Překvapil nás i přístup personálu. Přestože jsme měli pro jistotu vždy připravený náhubek, nikdy po nás nikdo nechtěl, aby ho Pipi nasadila. A to přesto, že bullteriéry spousta lidí stále řadí mezi takzvaná bojová plemena. Naopak jsme se mnohem častěji setkávali se zvědavými pohledy a spojením: "Che bellissima" ("Jak je krásná").
Pes na trajektu
Samostatnou kapitolou jsou trajekty, které využíváme například při cestách na Sardinii a Sicílii. Pes je na trajektu samozřejmostí, všichni operátoři s nimi počítají. Corsica/Sardinia Ferries a Grimaldi mají dokonce vyhrazené kajuty bez koberců, které si lze zarezervovat pokud cestujete se psím kamarádem. Kajutu rozhodně doporučujeme, zejména pokud cestujete přes noc - máte vlastní sociální zařízení, krásně se vyspíte a váš pes bude mít svůj prostor. Na trajektech Grimaldi mají "psí zóny" na venčení vybavené umělým trávníkem a v kajutě najdete připravenou malou pozornost v podobě sáčků na exkrementy, psí "plíny" a čistících ubrousků. Za nás mají jedničku s hvězdičkou a rozhodně je hodnotíme jako nejvíc "pet friendly" operátora.
Na trajektech Grimaldi mají "psí zóny" na venčení vybavené umělým trávníkem a v kajutě najdete připravenou malou pozornost v podobě sáčků na exkrementy, psí "plíny" a čistících ubrousků. Za nás mají jedničku s hvězdičkou a rozhodně je hodnotíme jako nejvíc "pet friendly" operátora.
Pokud zvolíte Corsica/Sardinia Ferries, doporučujeme mít stejně jako ve městě po ruce dostatek sáčků na exkrementy, láhev s vodou na opláchnutí paluby a pár vlhčených ubrousků. A možná vás pobaví jedna věc – do kajuty s sebou bereme i záchrannou vestu pro Pipi. Ano, víme, že pravděpodobnost potopení trajektu je minimální... ale není nulová. Bereme to stejně jako bezpečnostní pás v autě. Doufáme, že ji nikdy nebudeme potřebovat.
Na závěr ještě dvě praktické rady.
První se týká nástupu a výstupu z trajektu. Schodiště vedoucí z garáží bývají poměrně úzká a hlavně hodně strmá. Pokud cestujete s malým psem, může být jednodušší ho na tuto část cesty vzít do náruče nebo přenést v přepravce.
A druhá rada? Nikam nespěchejte. Po připlutí se před garážemi vytvoří dav lidí, všichni chtějí být co nejrychleji u svého auta a na schodištích bývá chvílemi pořádná tlačenice. My s Pipi raději pár minut počkáme, až se situace uklidní. Za těch pár minut opravdu o nic nepřijdete a pro psa je to mnohem klidnější a bezpečnější.
Pes na pláži? Jak kdy a jak kde
Do Itálie jezdíme hlavně za třemi věcmi – za skvělým jídlem, nádhernými památkami a hlavně za mořem. To milujeme a upřímně si bez něj neumíme představit jedinou dovolenou.
Pipi ale naši vášeň úplně nesdílí. Přemluvit ji, aby dobrovolně vlezla do vody, je téměř nadlidský výkon. Když už se to povede, většinou jen po břicho a zase rychle zpátky na břeh. Na pláž proto chodíme hlavně ráno nebo navečer, kdy není písek rozpálený a procházka je příjemnější pro všechny.
Italské pobřeží jsme projeli prakticky celé a pokud bychom měli doporučit naše favority, byly by to Sardinie, Sicílie a Kalábrie. Každý z těchto regionů má něco do sebe, ale jedno mají společné – nádherně čisté moře. A právě v Kalábrii jsme měli pocit, že jsou pravidla kolem psů na plážích ze všech navštívených oblastí nejvolnější.
A tím se dostáváme k jádru bulíka - otázce, kterou dostáváme asi nejčastěji.
Mohou psi na italské pláže?
Jednoznačná odpověď bohužel neexistuje. Pravidla se liší podle regionu, konkrétní pláže i ročního období.
Z naší zkušenosti ale můžeme říct, že pokud nejste přímo v historickém centru známého letoviska nebo na soukromé pláži některého z plážových klubů, bývá přístup mnohem benevolentnější, než jsme původně čekali. Na mnoha místech navíc najdete oficiální psí pláže, kde jsou čtyřnozí návštěvníci vítáni a často tu mají i misky s vodou, sprchy nebo vyhrazené zóny ke koupání.
Zajímavou zkušenost máme ze Sardinie. Právě tam jsme asi nejčastěji naráželi na cedule se zákazem vstupu se psy. Jenže praxe bývá často trochu jiná než samotné cedule.
Naší oblíbenou pláží je například několik kilometrů dlouhá pláž v Badesi. V její nejrušnější části u městečka jsou během sezóny psi oficiálně zakázáni. Stačí ale popojít o pár metrů dál, kde už nejsou bary, lehátka ani davy lidí, a najednou se situace úplně změní. Právě tam jsme s Pipi trávili čas opakovaně a nikdy jsme neměli sebemenší problém. Italové byli naopak většinou usměvaví, přišli si Pipi pohladit a nikdo neřešil, že s námi na pláži je.
Naší oblíbenou pláží je například několik kilometrů dlouhá pláž v Badesi. V její nejrušnější části u městečka jsou během sezóny psi oficiálně zakázáni. Stačí ale popojít o pár metrů dál, kde už nejsou bary, lehátka ani davy lidí, a najednou se situace úplně změní. Právě tam jsme s Pipi trávili čas opakovaně a nikdy jsme neměli sebemenší problém.
To samozřejmě neznamená, že by se zákazy měly ignorovat. Vždy je dobré respektovat místní pravidla a používat zdravý rozum. Když už se psem na pláž vyrazíte, nenechávejte ho pobíhat mezi ostatními návštěvníky, mějte ho pod dohledem a poctivě po něm uklízejte. Právě díky ohleduplnému chování mají dnes pejskaři v Itálii tolik možností – a byla by škoda o ně přijít..
