Itálie – psí ráj v srdci Středomoří I.

Proč právě Itálie?

Kdyby padla otázka, která evropská země je podle nás psům nejvíc nakloněná, odpověď bychom měli okamžitě – jednoznačně Itálie.

S naší fenkou bullteriéra Pipi jsme projeli Itálii křížem krážem, obě pobřeží až po Sicílii a Sardinii. Navštívili jsme velká města, malé vesničky, přímořská letoviska i zapadlé kouty italského venkova. Za celou tu dobu jsme nezažili jedinou situaci, kdy by se na naši Pipi někdo díval skrz prsty nebo nám dal najevo, že není vítána.

Naopak. Často jsme měli pocit, že v pomyslném italském žebříčku oblíbenosti jsou hned po dětech právě psi. 

Je naprosto běžné, že se na ulici zastaví kolemjdoucí s úsměvem a zeptají se: "Possiamo accarezzarlo?" („Můžeme si ho pohladit?“). Pokud cestujete se psem, který není v Itálii příliš obvyklý, připravte se i na častou otázku "Che razza?" („Jaké je to plemeno?“). Náš bullteriér přitahoval pozornost téměř všude. Lidé se zastavovali, usmívali se, chtěli si Pipi pohladit a často se s námi dali do krátkého rozhovoru. Nebylo výjimkou, že díky Pipi bylo seznamování s místními mnohem snazší než bez ní. 

Je naprosto běžné, že se na ulici zastaví kolemjdoucí s úsměvem a zeptají se: "Possiamo accarezzarlo?" („Můžeme si ho pohladit?“). Pokud cestujete se psem, který není v Itálii příliš obvyklý, připravte se i na častou otázku "Che razza?" („Jaké je to plemeno?“).

Právě to je na cestování po Itálii tak krásné. Pes není překážkou, ale často se stane tím nejlepším „ledoborcem“. Otevírá dveře k přátelským rozhovorům, doporučením od místních i k obyčejným milým setkáním, na která člověk vzpomíná ještě dlouho po návratu domů.

Stejný přístup se opakoval v restauracích, kavárnách i na ubytování. Obsluha často automaticky přinesla misku s vodou, aniž by o ni bylo potřeba žádat. Nikdo neřešil, že pes leží pod stolem během večeře nebo odpočívá vedle židle při ranní kávě. V mnoha podnicích to bylo naprosto samozřejmé.

Samozřejmě i v Itálii existují pravidla a výjimky. Ne všude může pes bez omezení a některá místa mají svá specifická nařízení. Celkový dojem je ale po několika cestách napříč celou zemí jednoznačný – mezi destinacemi, kde se člověk i jeho čtyřnohý parťák cítí opravdu vítaní, patří Itálie k tomu nejlepšímu, co Evropa nabízí.

Kdy vyrazit do Itálie se psem?

Kdybychom měli doporučit jediné období pro cestu do Itálie se psem, bez váhání bychom zvolili září až první polovinu října.

Vyzkoušeli jsme Itálii v různých obdobích roku a právě podzim se nám osvědčil nejvíc. Po letních vedrech přicházejí příjemnější teploty, které ocení nejen lidé, ale především Váš psí parťák. Dlouhé procházky po městech, výlety do hor nebo odpolední posezení na terase restaurace jsou najednou mnohem příjemnější než v červencových nebo srpnových čtyřicetistupňových vedrech.

Další velkou výhodou je, že Italům končí letní prázdniny. Pláže, promenády i turisticky nejnavštěvovanější místa citelně prořídnou a celá země působí mnohem klidnějším dojmem. Pořád je tu příjemně živo, ale už nemáte pocit, že jste součástí nekonečného davu turistů.

Přitom nepřijdete téměř o nic. Moře bývá po celém létě krásně vyhřáté, počasí je většinou stabilní a většina turistických služeb stále funguje naplno. Restaurace, kavárny, kempy, půjčovny kol nebo lodí i další atrakce zůstávají otevřené, jen si je můžete užít v mnohem větším klidu.

Pokud navíc cestujete se psem, oceníte ještě jednu věc. Chodníky, pláže ani rozpálené kamenné uličky už nebývají tak horké jako uprostřed léta. Váš čtyřnohý parťák tak nebude muset bojovat s rozpáleným asfaltem a vy nebudete muset plánovat celý den jen podle toho, kdy se dá bezpečně vyrazit ven.

Za nás je proto září a první polovina října obdobím, kdy Itálie ukazuje svou nejpříjemnější tvář – stále letní, ale už mnohem klidnější a přívětivější pro cestování se psem.

Cestování autem

Do Itálie jezdíme s naší Pipi autem. Máme velké štěstí – cestování zvládá naprosto bez problémů. Jakmile najedeme na dálnici a auto se ustálí v pravidelném tempu, uvelebí se na zadních sedadlech, zavře oči a většinu cesty prospí. Občas se probudí při zastávce na venčení nebo napití, ale jinak o ní prakticky nevíme ( až na její hlasité chrápání :)

Pokud míříme na sever Itálie, zvládneme cestu za jeden den. Když ale jedeme dál, například do Apulie nebo Kalábrie, cestu si raději rozdělíme na dvě etapy. Přespíme v některém ze severoitalských měst a druhý den pokračujeme odpočatí dál. Je to pohodlnější nejen pro nás, ale hlavně pro psa. Z cestování se pak nestává vyčerpávající maraton, ale příjemná součást celé dovolené.

Co by v autě rozhodně nemělo chybět

Bezpečné upoutání psa

Ať už používáte bezpečnostní postroj připnutý k pásu, nebo přepravní box v zavazadlovém prostoru, psa vždy bezpečně zajistěte. Není to jen otázka dodržování předpisů, ale především bezpečnosti celé posádky. V případě prudkého brzdění nebo nehody může být volně pohybující se pes obrovským rizikem. V některých zemích po cestě, například v Rakousku nebo Německu, mohou policisté správné zabezpečení psa při silniční kontrole také řešit.

Dostatek vody a cestovní miska

Tohle je naprostý základ. Na delších trasách nabízíme Pipi vodu při každé zastávce a během horkých dnů i častěji. Praktická skládací cestovní miska zabere minimum místa a využijete ji při každém venčení.

Něco dobrého na zub

Nikdy nevíte, kdy vás zastaví několikakilometrová kolona kvůli nehodě nebo hustému provozu. Pár pamlsků nebo oblíbená žvýkací pochoutka dokáže psa zabavit a zpříjemnit mu dlouhé čekání.

Cestovní pas

Bez platného evropského pasu pro zvíře a očkování proti vzteklině přes hranice nevyrazíte. Před cestou si raději zkontrolujte také platnost čipu a všech potřebných údajů.

Klimatizace a ochlazení

Během letních cest používáme klimatizaci, ale snažíme se, aby v autě nebyl zbytečně velký rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou. Pipi má navíc k dispozici ochlazující podložku, kterou vozíme na každou delší cestu. Ocení ji hlavně psi cestující v přepravním boxu, kde je proudění vzduchu omezenější.

Jak se řídí v Itálii?

Italští řidiči mají pověst temperamentních motoristů, ale naše zkušenost je překvapivě pozitivní. Nikdy se nám nestalo, že by se nás někdo snažil vybrzdit nebo se choval agresivně.

Možná vás ale zaskočí jedna typicky italská věc – řidiči se často přiblíží velmi těsně za auto před sebou. Ve většině případů tím nedávají najevo agresi, ale jednoduše říkají: "Až budeš moct, uhni mi, prosím." Jakmile přejedete do pravého pruhu, většinou vás plynule předjedou a pokračují dál.

Italští řidiči mají pověst temperamentních motoristů, ale naše zkušenost je překvapivě pozitivní. Nikdy se nám nestalo, že by se nás někdo snažil vybrzdit nebo se choval agresivně.

Naopak zvýšenou pozornost doporučujeme ve městech. Chodci jsou v Itálii téměř posvátní a řidiči je běžně pouštějí, i když zrovna nepřecházejí po vyznačeném přechodu. Vyplatí se proto dodržovat větší rozestupy a počítat s tím, že auto před vámi může kdykoliv zpomalit nebo úplně zastavit.

A ještě jedna rada na závěr. Na cestě na dovolenou není potřeba závodit. Udělejte si každé tři až čtyři hodiny krátkou přestávku, protáhněte sebe i psa a nechte ho chvíli očichat nové prostředí. Z vlastní zkušenosti víme, že díky těmto pauzám uteče i dlouhá cesta do jižní Itálie mnohem rychleji a v mnohem lepší náladě.